Blog

1.       Jak se oblékat, máte-li velká prsa
Nositelky velkých prsou si často stěžují na bolavou páteř a na omezené možnosti oblékání, pokud nechtějí na veřejnosti vypadat vulgárně. Základem jsou kvalitní podprsenky správné velikosti, které Vaše prsa podepřou. Noste svislé nebo šikmé detaily v horní polovině těla. Rukávy si dopřejte širší nebo úplně široké. Pokud si chcete obléknout šaty, noste šaty, které mají živůtky nasazené k sukni až pod pasem, střihově nejlépe do špičky. Pokud se týká barev, ty tmavé velikost nejen poprsí opticky zmenšují.

Materiály jsou lepší hladké a matné, které neodrážejí světlo. Například satén přenechte ženám, které potřebují vyvolat dojem plného dekoltu. Materiály odrážející světlo zvětšují nejen poprsí ale také pohled na naše pozadí. Líbí-li se Vám bižuterie a brože, musíte vybírat obezřetně, hrozí totiž nebezpečí optického rozšíření. Nejvíce parády uděláte s náhrdelníky střední délky. Brož umisťujte výš k rameni. Považujte svá plná ňadra za přednost a podle toho k nim přistupujte.

2.       Jak si poradit s plochou hrudí
Začněme dobrou zprávou. Vám budou slušet všechny typy šatů! Můžete nosit jakákoliv trička a budete v nich vypadat skvěle. Existuje celá módních fíglů, jak nechat malá prsa správně vyniknout či jim dokonce opticky dodat na objemu. Pro vás jsou ideální podprsenky s výztuží push up, které dokážou zvětšit dojem z ňader i o dvě čísla. Takových to podprsenek je celá řada, každá ňadra si najdou typ, který jim bude vyhovovat.

Bez obav si můžete dopřát trička, halenky či šaty, které jsou v oblasti ňader zdobené například nabíráním, mašlí, zkrátka jakýmkoliv bohatším vypracováním. Variant je velmi mnoho.  Hluboké výstřihy nejsou dobré, pokud ňadra nezaplňují výstřih. Nenoste plavky bez košíčků či letní trička bez podprsenek. Můžete si pořídit například překrásný korzet, který dotvoří ženské tělo tím správným směrem.

1.       Jak se oblékat, máte-li velká prsa
Nositelky velkých prsou si často stěžují na bolavou páteř a na omezené možnosti oblékání, pokud nechtějí na veřejnosti vypadat vulgárně. Základem jsou kvalitní podprsenky správné velikosti, které Vaše prsa podepřou. Noste svislé nebo šikmé detaily v horní polovině těla. Rukávy si dopřejte širší nebo úplně široké. Pokud si chcete obléknout šaty, noste šaty, které mají živůtky nasazené k sukni až pod pasem, střihově nejlépe do špičky. Pokud se týká barev, ty tmavé velikost nejen poprsí opticky zmenšují.

Materiály jsou lepší hladké a matné, které neodrážejí světlo. Například satén přenechte ženám, které potřebují vyvolat dojem plného dekoltu. Materiály odrážející světlo zvětšují nejen poprsí ale také pohled na naše pozadí. Líbí-li se Vám bižuterie a brože, musíte vybírat obezřetně, hrozí totiž nebezpečí optického rozšíření. Nejvíce parády uděláte s náhrdelníky střední délky. Brož umisťujte výš k rameni. Považujte svá plná ňadra za přednost a podle toho k nim přistupujte.

2.       Jak si poradit s plochou hrudí
Začněme dobrou zprávou. Vám budou slušet všechny typy šatů! Můžete nosit jakákoliv trička a budete v nich vypadat skvěle. Existuje celá módních fíglů, jak nechat malá prsa správně vyniknout či jim dokonce opticky dodat na objemu. Pro vás jsou ideální podprsenky s výztuží push up, které dokážou zvětšit dojem z ňader i o dvě čísla. Takových to podprsenek je celá řada, každá ňadra si najdou typ, který jim bude vyhovovat.

Bez obav si můžete dopřát trička, halenky či šaty, které jsou v oblasti ňader zdobené například nabíráním, mašlí, zkrátka jakýmkoliv bohatším vypracováním. Variant je velmi mnoho.  Hluboké výstřihy nejsou dobré, pokud ňadra nezaplňují výstřih. Nenoste plavky bez košíčků či letní trička bez podprsenek. Můžete si pořídit například překrásný korzet, který dotvoří ženské tělo tím správným směrem.

Sexuální výchova je odlišná od biologie. V biologii se žáci a studenti naučí, jak lidské pohlavní orgány fungují, podobně jako se učí druhy ježků nebo biotopy. Sexuální výchova by tu měla být od toho, aby se mladí lidé dozvěděli, co s těmito znalostmi vlastně počít. Drtivá většina školáků totiž čerpá informace zejména od „starších a zkušenějších“ nebo z porna. A jak kdysi prohlásil tělocvikář v dnes již kultovním seriálu Freaks and Geeks, „kdyby porno bylo reálné, sám bych se bál“. Takže škola může být místem, kde se studenti poprvé setkají s pojmy jako bezpečný sex (viděli jste někdy někoho v pornu používat kondom?) nebo konsent. Problém je, že drtivá většina učitelů se bojí, že ve svém výkladu zajdou moc daleko, a některé konzervativnější rodiče si popudí proti sobě. Proto se omezí na zopakování biologie a několik obecných varování.

Dá se ve škole o sexu učit tak, aby to bylo přijatelné pro všechny? Jistě ano. Místo biologie nebo kytiček a motýlků by ale měl učitel nechat žáky, aby sami vedli diskuzi. Pokud jsou dost velcí na to, abyste s nimi o tématu mluvili, jistě jsou dost velcí i na to, aby na něj měli názor. Co tedy v hodinách rozebírat? Například právě výše zmíněný konsent. Obecnou poučku, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, známe všichni, ale dokážeme ji aplikovat i v posteli? Stačí ke konsenzu, aby druhá strana neřekla ne? Nebo musí říci ano? Co je to znásilnění, a co dělat, pokud se nám nebo někomu v našem okolí něco takového přihodí? Existuje rape culture? A jak vypadá? Jak se utváří lidská sexualita?

To jsou otázky, na které většinou porno ani spolužáci odpověď nedají, ale se kterými se dříve nebo později setká skoro každý. Pro kluky je to možnost zjistit, co si o spoustě věcí myslí samy dívky, a naopak. Učitel by měl v první řadě debatu kultivovat, popřípadě opravovat faktické chyby (divili byste se, jaké představy mají někteří mladí pánové o menstruaci nebo naopak slečny o erekci). Sex totiž pro většinu lidí k životu patří, ale dobrý sex je jen takový, který si užijí všichni zúčastnění, a po kterém nezůstane hořká pachuť. A to by měl být i cíl sexuální výchovy.

Sexuální výchova je odlišná od biologie. V biologii se žáci a studenti naučí, jak lidské pohlavní orgány fungují, podobně jako se učí druhy ježků nebo biotopy. Sexuální výchova by tu měla být od toho, aby se mladí lidé dozvěděli, co s těmito znalostmi vlastně počít. Drtivá většina školáků totiž čerpá informace zejména od „starších a zkušenějších“ nebo z porna. A jak kdysi prohlásil tělocvikář v dnes již kultovním seriálu Freaks and Geeks, „kdyby porno bylo reálné, sám bych se bál“. Takže škola může být místem, kde se studenti poprvé setkají s pojmy jako bezpečný sex (viděli jste někdy někoho v pornu používat kondom?) nebo konsent. Problém je, že drtivá většina učitelů se bojí, že ve svém výkladu zajdou moc daleko, a některé konzervativnější rodiče si popudí proti sobě. Proto se omezí na zopakování biologie a několik obecných varování.

Dá se ve škole o sexu učit tak, aby to bylo přijatelné pro všechny? Jistě ano. Místo biologie nebo kytiček a motýlků by ale měl učitel nechat žáky, aby sami vedli diskuzi. Pokud jsou dost velcí na to, abyste s nimi o tématu mluvili, jistě jsou dost velcí i na to, aby na něj měli názor. Co tedy v hodinách rozebírat? Například právě výše zmíněný konsent. Obecnou poučku, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, známe všichni, ale dokážeme ji aplikovat i v posteli? Stačí ke konsenzu, aby druhá strana neřekla ne? Nebo musí říci ano? Co je to znásilnění, a co dělat, pokud se nám nebo někomu v našem okolí něco takového přihodí? Existuje rape culture? A jak vypadá? Jak se utváří lidská sexualita?

To jsou otázky, na které většinou porno ani spolužáci odpověď nedají, ale se kterými se dříve nebo později setká skoro každý. Pro kluky je to možnost zjistit, co si o spoustě věcí myslí samy dívky, a naopak. Učitel by měl v první řadě debatu kultivovat, popřípadě opravovat faktické chyby (divili byste se, jaké představy mají někteří mladí pánové o menstruaci nebo naopak slečny o erekci). Sex totiž pro většinu lidí k životu patří, ale dobrý sex je jen takový, který si užijí všichni zúčastnění, a po kterém nezůstane hořká pachuť. A to by měl být i cíl sexuální výchovy.

Licenční obchody – licence znamená poskytnutí povolení k činnosti, která je v opačném případě zakázaná. To znamená, že firma poskytne jinému subjektu práva k nehmotným statkům, které mohou být tímto subjektem využity například při výrobě produktu chráněného patentem.
Licenci firma poskytuje v následujících případech:
·         nemá možnost zavést výrobu svých produktů také v zahraničí,
·         existují bariéry, které neumožňují přímý vývoz produktů,
·         trh zahraniční země je politicky nestabilní nebo příliš malý, aby se vyplatilo investovat do vybudování vlastní výrobní linky,
·         prodej práv k průmyslovému vlastnictví je spojený s určitým výhodným kooperačním vývozem…
Firmy naopak licence nakupují v následujících případech:
·         zahraniční patenty jsou mnohem lepší, než které by dokázali vyvinout,
·         část vyráběných produktů má patent na zahraničním trhu,
·         na spotřebním trhu jsou velice nízké marže, tudíž se vyplatí prodávat a nakupovat patenty.

Výrobní kooperace –jedná se o to, že je výrobní program rozdělený mezi výrobce z různých zemí, čímž ale nedojde k jejich kapitálovému propojení. Využívají se tak rozdíly v nákladovosti jednotlivých komponentů či finálních produktů, v tom, že někteří výrobci disponují výzkumně-vývojovými kapacity, díky čemuž mohou dosahovat snižování celkových nákladů, což umožní realizaci výrobků za konkurenceschopné ceny pro světový trh. Rovněž však může dojít ke zvýšení kvality.

Franchising –franšízer na základě smlouvy opravňuje jednotlivé franšízanty k tomu, aby užívali jeho obchodní jméno či ochrannou známku ve své společnosti, poskytuje jim know-how, vlastní systém řízení, prodejní i technickou pomoc… a franšízant se zavazuje platit stanovenou odměnu.

Smlouvy o řízení –jedná se o zvláštní smluvní vztah, na jehož základě dochází k poskytování řídících znalostí a manažerů. Jedná se tedy o přenos určité osvědčené koncepce řízení do zahraničí. Odměna může být stanovená jako procento z obratu, podíl na zisku či právo na akcicích.

Zušlechťovací operace –jejich cílem a podstatou je zpracování různých surovin či materiálů do vyššího stupně (například až do formy hotového produktu). Důvodem přenechání těchto operací jsou zejména nižší náklady, které může zahraničí poskytovat.

Licenční obchody – licence znamená poskytnutí povolení k činnosti, která je v opačném případě zakázaná. To znamená, že firma poskytne jinému subjektu práva k nehmotným statkům, které mohou být tímto subjektem využity například při výrobě produktu chráněného patentem.
Licenci firma poskytuje v následujících případech:
·         nemá možnost zavést výrobu svých produktů také v zahraničí,
·         existují bariéry, které neumožňují přímý vývoz produktů,
·         trh zahraniční země je politicky nestabilní nebo příliš malý, aby se vyplatilo investovat do vybudování vlastní výrobní linky,
·         prodej práv k průmyslovému vlastnictví je spojený s určitým výhodným kooperačním vývozem…
Firmy naopak licence nakupují v následujících případech:
·         zahraniční patenty jsou mnohem lepší, než které by dokázali vyvinout,
·         část vyráběných produktů má patent na zahraničním trhu,
·         na spotřebním trhu jsou velice nízké marže, tudíž se vyplatí prodávat a nakupovat patenty.

Výrobní kooperace –jedná se o to, že je výrobní program rozdělený mezi výrobce z různých zemí, čímž ale nedojde k jejich kapitálovému propojení. Využívají se tak rozdíly v nákladovosti jednotlivých komponentů či finálních produktů, v tom, že někteří výrobci disponují výzkumně-vývojovými kapacity, díky čemuž mohou dosahovat snižování celkových nákladů, což umožní realizaci výrobků za konkurenceschopné ceny pro světový trh. Rovněž však může dojít ke zvýšení kvality.

Franchising –franšízer na základě smlouvy opravňuje jednotlivé franšízanty k tomu, aby užívali jeho obchodní jméno či ochrannou známku ve své společnosti, poskytuje jim know-how, vlastní systém řízení, prodejní i technickou pomoc… a franšízant se zavazuje platit stanovenou odměnu.

Smlouvy o řízení –jedná se o zvláštní smluvní vztah, na jehož základě dochází k poskytování řídících znalostí a manažerů. Jedná se tedy o přenos určité osvědčené koncepce řízení do zahraničí. Odměna může být stanovená jako procento z obratu, podíl na zisku či právo na akcicích.

Zušlechťovací operace –jejich cílem a podstatou je zpracování různých surovin či materiálů do vyššího stupně (například až do formy hotového produktu). Důvodem přenechání těchto operací jsou zejména nižší náklady, které může zahraničí poskytovat.

Usednout na pohodlné venkovní lehátko, pod hlavu si dát polštář, do jedné ruky vzít knihu a do druhé orosenou sklenici vína. Znáte snad lepší představu jak trávit letní odpoledne? Přesně tohle vám umožní pergola. Pokud zahradu využíváte celoročně, postavte si takovou, ve které nebude pobyt závislý jen na slunečném a horkém počasí.

Pergol je nepočítaně mnoho druhů a typů. Zastřešené pevnou střechou. Zastřešené jen pnoucími rostlinami. Obestavěné z jedné, ze dvou nebo i tří stran. Vybavené jen sedacím nábytkem, vybavené i servírovacími stolky. Nebo vybavené zahradní kuchyňkou s integrovaným grilem, vařičem a dřezem.
Pergolu si můžete koupit v typové řadě některého z výrobců. Můžete si ji také nechat postavit odbornou stavební firmou na zakázku. Firma vám vyjde vstříc ve všech vašich požadavcích. Nebo si ji můžete postavit i sami. Rozhodně se nejedná o nějaké složité a náročné stavby, nicméně nějaké zkušenosti stavebníka byste měli asi mít.
Asi nejdůležitějším rozhodnutím je umístění samotné pergoly. Není to žádná mobilní stavba. V případě, že si až při jejím užívání uvědomíte chybný úsudek, budete mít smůlu. Pergolu jen tak lehce nepřemístíte.
Pergola by měla být v dosahu domu. Určitě ne na druhém konci rozlehlého pozemku. Měla by být umístěná v klidové, relaxační zóně. Její okolí budou krášlit květiny a okrasné keře. Brázdy brambor nejsou vhodným sousedem pro pergolu. Na druhou stranu několik hlav vinné révy není na škodu. Hezky se pne a plody vína mohou zpříjemnit pobyt v pergole.
Pergola by měla mít rozhodně zpevněnou podlahu. Je na vás, jestli ji vybavíte betonovým potěrem, nebo třeba dlažbou z kamene. Určitě by neměla být podlahou jen udusaná hlína. Je však přínosem, pokud podlaha je propustná a nezadržuje vodu. To platí naléhavěji u pergol, které nemají zastřešení.

V takových pergolách je dobré mít nějaký prostor pro uskladnění zahradního nábytku. Ten lze vyřešit lavicí, ve formě truhly, jejíž druhou vlastností je právě takový úkryt. Ostatní nábytek však musí být uzpůsoben tak, aby se po složení do této truhly (lavice) vlezl. Je proto vhodné takový nábytek zakoupit jako sadu.
Další vybavení pergoly je už na vaší fantazii. V každém případě, posezení v zeleni obklopené pergole je neuvěřitelnou relaxací. Tak si ji užijte.

Usednout na pohodlné venkovní lehátko, pod hlavu si dát polštář, do jedné ruky vzít knihu a do druhé orosenou sklenici vína. Znáte snad lepší představu jak trávit letní odpoledne? Přesně tohle vám umožní pergola. Pokud zahradu využíváte celoročně, postavte si takovou, ve které nebude pobyt závislý jen na slunečném a horkém počasí.

Pergol je nepočítaně mnoho druhů a typů. Zastřešené pevnou střechou. Zastřešené jen pnoucími rostlinami. Obestavěné z jedné, ze dvou nebo i tří stran. Vybavené jen sedacím nábytkem, vybavené i servírovacími stolky. Nebo vybavené zahradní kuchyňkou s integrovaným grilem, vařičem a dřezem.
Pergolu si můžete koupit v typové řadě některého z výrobců. Můžete si ji také nechat postavit odbornou stavební firmou na zakázku. Firma vám vyjde vstříc ve všech vašich požadavcích. Nebo si ji můžete postavit i sami. Rozhodně se nejedná o nějaké složité a náročné stavby, nicméně nějaké zkušenosti stavebníka byste měli asi mít.
Asi nejdůležitějším rozhodnutím je umístění samotné pergoly. Není to žádná mobilní stavba. V případě, že si až při jejím užívání uvědomíte chybný úsudek, budete mít smůlu. Pergolu jen tak lehce nepřemístíte.
Pergola by měla být v dosahu domu. Určitě ne na druhém konci rozlehlého pozemku. Měla by být umístěná v klidové, relaxační zóně. Její okolí budou krášlit květiny a okrasné keře. Brázdy brambor nejsou vhodným sousedem pro pergolu. Na druhou stranu několik hlav vinné révy není na škodu. Hezky se pne a plody vína mohou zpříjemnit pobyt v pergole.
Pergola by měla mít rozhodně zpevněnou podlahu. Je na vás, jestli ji vybavíte betonovým potěrem, nebo třeba dlažbou z kamene. Určitě by neměla být podlahou jen udusaná hlína. Je však přínosem, pokud podlaha je propustná a nezadržuje vodu. To platí naléhavěji u pergol, které nemají zastřešení.

V takových pergolách je dobré mít nějaký prostor pro uskladnění zahradního nábytku. Ten lze vyřešit lavicí, ve formě truhly, jejíž druhou vlastností je právě takový úkryt. Ostatní nábytek však musí být uzpůsoben tak, aby se po složení do této truhly (lavice) vlezl. Je proto vhodné takový nábytek zakoupit jako sadu.
Další vybavení pergoly je už na vaší fantazii. V každém případě, posezení v zeleni obklopené pergole je neuvěřitelnou relaxací. Tak si ji užijte.

Skupina Metrostav realizuje stavby na českém trhu, který však vykázal mírné oživení z toho pohledu, že objem vypisovaných a realizovaných prací se zvedl. Bohužel existují stále nulové či dokonce záporné výsledky na maržích těchto prací. Na českém trhu tedy momentálně pracují zdarma a případné ztráty dotuje Metrostav právě ze zahraničních projektů.
 
Firma na zahraničním trhu vytvořila skoro 40 procent obratu. Podle zákona o účetnictví v naší republice, vykazuje jiná čísla než koncern, který účtuje dle mezinárodních standardů.
 
Mezi největší zakázky této firmy na domácím trhu loni patřila stavba druhé tunelové trouby železničních tunelů v Ejpovicích u Plzně, na které z koncernu pracovala také Subterra. Dále například prováděla tato skupina rekonstrukci Národního muzea v Praze nebo také opravu eskalátorů ve stanicích pražského metra.
 
Výše uvedená fakta jen podporuje fakt, že firma otevřela v loňském roce tunel na Islandu, v  Helsinkách staví metro a v Polsku dálniční úsek a velký most poblíž města Gdaňsk. Další neméně objemnou zakázkou je pak stavba čističky odpadních vod v Brestu v Bělorusku a depo metra v Istanbulu v Turecku.
Práce má celá skupiny v zahraničí dost, ale zároveň trpí tím, že rentabilita na českém trhu není dobrá.
 
Metrostav dále uvedl, že vzhledem k nevýnosným zakázkám se potýkají s nedostatkem kvalitních pracujících, čím se dostávají do situací, kdy například případné další zakázky musí odmítat či sjednané zakázky nedokončují včas. Tím se dostávají do situace, že mnohem častěji musí platit vysoké penále za nedodržení termínu a opět se aktivity stávají nevýnosnými.
 
Koncern začal situacím výše uvedeným předcházet tím, že založil program Zruční učni, který sponzoruje a následně učňům nabízí v požadovaných oborech zaměstnání.

Z uvedených informacích, které zveřejňuje Metrostav je jisté, že stavby si v České republice nevedou tak dobře, jako v zahraničí, i když ne, co se objemu týče, nýbrž do jejich výnosů.

Skupina Metrostav realizuje stavby na českém trhu, který však vykázal mírné oživení z toho pohledu, že objem vypisovaných a realizovaných prací se zvedl. Bohužel existují stále nulové či dokonce záporné výsledky na maržích těchto prací. Na českém trhu tedy momentálně pracují zdarma a případné ztráty dotuje Metrostav právě ze zahraničních projektů.
 
Firma na zahraničním trhu vytvořila skoro 40 procent obratu. Podle zákona o účetnictví v naší republice, vykazuje jiná čísla než koncern, který účtuje dle mezinárodních standardů.
 
Mezi největší zakázky této firmy na domácím trhu loni patřila stavba druhé tunelové trouby železničních tunelů v Ejpovicích u Plzně, na které z koncernu pracovala také Subterra. Dále například prováděla tato skupina rekonstrukci Národního muzea v Praze nebo také opravu eskalátorů ve stanicích pražského metra.
 
Výše uvedená fakta jen podporuje fakt, že firma otevřela v loňském roce tunel na Islandu, v  Helsinkách staví metro a v Polsku dálniční úsek a velký most poblíž města Gdaňsk. Další neméně objemnou zakázkou je pak stavba čističky odpadních vod v Brestu v Bělorusku a depo metra v Istanbulu v Turecku.
Práce má celá skupiny v zahraničí dost, ale zároveň trpí tím, že rentabilita na českém trhu není dobrá.
 
Metrostav dále uvedl, že vzhledem k nevýnosným zakázkám se potýkají s nedostatkem kvalitních pracujících, čím se dostávají do situací, kdy například případné další zakázky musí odmítat či sjednané zakázky nedokončují včas. Tím se dostávají do situace, že mnohem častěji musí platit vysoké penále za nedodržení termínu a opět se aktivity stávají nevýnosnými.
 
Koncern začal situacím výše uvedeným předcházet tím, že založil program Zruční učni, který sponzoruje a následně učňům nabízí v požadovaných oborech zaměstnání.

Z uvedených informacích, které zveřejňuje Metrostav je jisté, že stavby si v České republice nevedou tak dobře, jako v zahraničí, i když ne, co se objemu týče, nýbrž do jejich výnosů.